Obrana a vina
Zdravím všechny příznivce těla a duše.
Dnes jsem se rozhodla napsat vám k zamyšlení článek na téma : "Obrana a vina. "
Od malička nás všichni učí poslušnosti, nekonfliktnosti, úctě k lidem, věcem, k hodnotám, autoritám. To je jistě chvályhodné a v pořádku. A co úcta k sobě samému? Dostaneme-li se do situace, kdy jde přímo o mně a okolnosti vyžadují, že bychom se za sebe měli postavit, vnímejme, jaký máme pocit. Mnoho z nás cítí více vinu, než dobrý pocit, že udělal dobrou věc pro sebe.
Je správné, když rodiče říkají : " chytřejší ustoupí, nevyvolávej nepříjemnosti, ono se to nějak vyřeší, nějak to dopadne, zase budeš nejhorší, co na to řekne babička s dědou, soused ti sprostě nadává, nevšímej si ho, je starší, musíš k němu mít úctu, rodičům se neodporuje.....? Jistě všichni dosadíte mnoho a mnoho dalších příkladů. Učí nás někdo, že je správné se ozvat? Že to jde velice slušně a kultivovaně. Že je důležité chránit sám sebe. Nenechat nikoho šlapat po našich ideálech, nenechat se nikým vysmívat za to, že neumím zpívat, neumím plavat, nechápu tak rychle matematiku nebo jazyky. Jsou to často bolavé a ostré šípy slov, které nás zraňují a demonstrují našemu okolí naši neschopnost. Máme být všichni stejně všeho schopní? Učme se naše děti podporovat v tom, kam je jejich vlohy vedou, protože v tom budou jedni z nejlepšich. Každý člověk má někde slabé místo i ten nejgeniálnější génius je géniem svého oboru, ale v jiné činnost by ho 15.letý mladík strčil do kapsy.
Učme své děti, že není netaktni ani neslušné nesouhlasit s ponižováním a obviňováním a slušně odmítnout takovouto konverzaci je patřičné. Vložený program viny do dětí jakoukoliv autoritou, vyvolává neskutečné břemeno a tíhu potlačovaných emoci, nemožnost sebevyjádřeni a z toho plyne minimální sebevědomí, nulová sebejistota. Stálé pochybnosti ve všem co člověk dělá. Všichni by své děti velice rádi viděli samostatné, sebejisté, ale vklad do tohoto základu je interpretován především směrem k ostatním lidem. Zapomíná se učit jak chránit sám sebe, jak přemýšlet o slovech, kterými mě někdo zranil, jak reagovat, jak se bránit a přitom necítit vinu za to, že jsem chránil sám sebe.
Lze charakterizovat urážku jako dobře míněnou radu? Lze výsměch charakterizovat jako kamarádské upozorněni? Lze probudit jakýkoliv talent přirovnáváním k někomu? Lze vynutit poslušnost strachem? To všechno lze! Za velikou cenu duševní nepohody, ponížení, potlačování emocí. Vždy na toto jednání tělo reaguje a vytvoří psychický blok, který se často může projevit psychickými i psychosomatickými potížemi. Mluvím o dětech, které jsou nejzranitelnějši skupinou pro minimální možnost sebevyjádření. Ale připomínám tento fakt všem, protože je to velmi důležité.
Vyřaďte ze svého slovníku slovo vina. V každé situaci jednejte tak jak to cítíte. To je vaše pravá přirozenost. Připouštím, že s odstupem času se vám může jevit vaše předešlé rozhodnutí, že nebylo to nejlepší, ale věřte, že s odstupem času se vše jeví jinak, než v danou chvíli. Jsou jiné okolnosti, které v dané situaci neznáte a po čase už jste po boji generál. Proto se nikdy, za žádných okolností neobviňujte! Záležitosti, které proběhly jakkoliv už jsou minulost. Věřte, že jste se v daný čas rozhodli jak nejlépe jste mohli.
Žijte přítomností a nezapomínejte na sebe. Když vy budete chránit samy sebe, odměnou vám bude pevné ukotveni, sebevědomí, jasné rozhodování, úcta k sobě. Nikdo nemá právo po vás šlapat, plivat, urážet vás, zesměšňovat a obviňovat. Dejte jasně najevo svůj postoj. Je to volba a dovednost, která vám dává velikou moc utvářet si svůj život. Naučte své děti sebeůctě bez viny a praktikujte ji ať je vám 10 nebo 50 let. Zamyslíte-li se nad mnoha situacemi, které vás v životě potkaly a najdete v tomto článku pro sebe řešení, zbavíte se obrovské tíhy.
Nezaměňujte sebeúctu za sebestřednost.
Přijímejte jiný názor jako možnost a vyhodnoťte, zda i jiná možnost je pro vás přijatelná a zda souzníte i s jiným řešením. Pokud ne, setrvejte na svém postoji. Každý máme svůj radar v sobě.
Několik příkladů chybného obviňování s velikými následky:
Rodiče dětem: Já pracuji a ty nic neděláš!
Jsi v kuchyni nepořádná, raději nevař, kdo to má uklízet?
Myslíš, že z tebe bude druhý Jágr?
Ty nechceš chodit do houslí, to jsi nás a hlavně dědečka zklamal!
Ty se chceš se svým klukem rozejít? Nám se tak líbil, ty nevíš co chceš. Je to určitě tvoje vina.
Ve vztahu: Vidím, že se mnou nejsi šťastná a to nedopustím, proto se rozejdeme, bude to pro mně těžké, ale pro tvé štěstí ten rozchod unesu!
Manželstvi s tebou nebylo špatné, ale odcházím k jiné, protože si ještě chci života užít.
Nemáš kamarády na úrovni a za celý život si přečetl asi tři knihy. Takového nevzdělance si nevezmu.
Ve všem je obsažena vina. Když dosadíte vaše zkušenosti, možná vás překvapí, jak málo umíme s tímto slovem pracovat. Uvědomit si jeho nebezpečí, výklad, význam a dopad.
Nejhojněji se slovo " vina " používá u soudu a po označení člověka "vinen " následuje trest.
Jste překvapení jakou mají slova moc?
Přeji vám ve své sebeúctě ten nejlepší pocit pohody.
Psychoterapie Jany Soul&Body